Příběh obrazuCo se skrývá za obrazem
Obraz je dokonalou ukázkou Dalího paranoicko-kritické metody. Jde o tvůrčí proces, při kterém běžné předměty vytvářejí několik různých obrazů současně. V centru vidíme mísu s hruškami, která se zároveň mění ve velkou lidskou tvář.
Každý detail má svůj dvojí význam. Oči tváře tvoří předměty ležící v písku – pravým okem je převrácená váza a levým hrající si dítě. Celou šířkou plátna se navíc táhne velký pes, jehož obojek je ve skutečnosti vzdálený most s oblouky.
Dílo vzniklo v roce 1938, na prahu druhé světové války a během španělské občanské války. Pustá krajina odráží Dalího obavy o osud jeho rodné země. Někteří historici umění se domnívají, že tvář na obraze patří jeho zesnulému příteli, španělskému básníkovi Federicu Garcíovi Lorcovi.