Příběh obrazuCo se skrývá za obrazem
Joachim Patinir byl jedním z prvních malířů, kteří udělali z krajiny hlavní motiv obrazu, zatímco lidské postavy jsou záměrně menší. Dramatické skály a široká řeka nejsou jen realistickým zobrazením přírody, ale mají i symbolický význam. Podle tehdejšího učení měla velkolepost přírody odrážet Boží slávu a připomínat lidem pokoru.
Aby autor vytvořil dojem obrovské hloubky, využil takzvanou vzdušnou perspektivu. Zatímco popředí je plné teplých hnědých a zelených detailů, vzdálené hory a obloha se ztrácejí v jemném modrém oparu. Použití olejových barev na dubové desce mu navíc umožnilo dosáhnout zářivých barev a plynulých přechodů na vodní hladině.
Na obraze se odehrávají dva příběhy současně, což byla v té době oblíbená technika. V popředí vidíme samotný křest Ježíše v řece Jordán, nad kterým se vznáší Duch svatý v podobě holubice. V pozadí na levé straně zase Jan Křtitel káže zástupu lidí, čímž malíř spojil více událostí do jednoho díla.